Vojtěška
Též tolice vojtěška, má původ v oblasti přední a malé Asie, v suchých a teplých oblastech. Je to typická kontinentální rostlina – teplomilná, suchovzdorná a mrazuvzdorná.
Morfologie:
Kořen:
Silný hlavní kůlový kořen, který se větví a proniká hluboko do hloubky. V prvním roce 1,5 m a v dalších letech více jak 5 m. U vojtěšky je s ohledem na její původ vyvinutá tzv. kořenová kontrakce, kdy dochází k zatahování kořenového krčku do půdy. Již koncem prvního roku jsou spodní pupeny v hloubce do 15 mm. V dalších letech se tvoří pupeny i na nejspodnějších uzlinách lodyh, takže kořenový krček se větví, prodlužuje a zatahuje více pod povrch půdy. Pro iniciaci růstu lodyh z pupenů potřebuje vojtěška prokypřenou půdu. Ostatní lodyhy mohou vyrůstat nejen z pupenů, ale v jarním období i z přezimujících zkrácených výhonů (10 – 50 mm), případně z nodů lodyh strniště po sečích (10 % počtu lodyh). Kořeny i kořenový krček bývají často napadeny chorobami houbového původu i bakteriálními, které snižují výnosnost, životnost rostliny a tím i vytrvalost porostů. Hluboké uložení kořenového krčku má i veliký praktický význam, neboť v porovnání s jetelem vojtěška lépe vzdoruje nízkým teplotám, poškození hlodavci apod.
Lodyhy:
Přímé i vystoupavé, lysé. Dorůstají výšky 0,9 – 1,0 m i více a vytvářejí 12 – 15 internodií.Dorůstají výšky 0,9 – 1,0 m i více a vytvářejí 12 – 15 internodií.
Listy:
Listy vojtěšky jsou trojčetné, opak vejčité, v horní třetině mírně zoubkované (Velich, 1991). V nižším patře bývají lístky okrouhlejší, ve vyšším patře naopak užší. Barva lístků je světle až tmavě zelená; na řapících, u báze jsou vytvořeny palisty (Hrabě a kol. 2004).
Květenství:
Je hlávkovitě zkrácený hrozen. Květy modrofialové. Plodem je spirálovitě stočený lusk, počet závitů 1 1/2 – 3 1/2, obsahuje 3 – 6 semen, nepukavý, lysý, tmavohnědý. Semenoledvinovité, délka 2,0 – 2,5 mm, hladké, matné, žluté až žlutohnědé, stářím tmavne, HTS 1,8 – 2,5 g.
Ekologické požadavky:
Vojtěška je rostlina stepního charakteru. Daří se ji v sušších podmínkách na půdách s dostatečnou hloubkou podorniční vrstvy. 2/3 vody pro tvorbu produkce čerpá z hlubších vrstev. Typická plodina kukuřičné a řepařské výrobní oblasti. Předpokladem jejího pěstování je optimální poměr vody a vzduchu v půdě, propustnost spodiny a nižší (1,5 m od povrchu) hladina spodní vody. Půdní podmínky jsou výraznější faktor než nadmořská výška. Půdy by měly být středně těžké a v hlubších vrstvách by měl být dostatek Ca, pH půdy od 6,8 – 7,2. Před setím je obvykle nutné provést vápnění.
Biologie:
Klíčení semen vojtěšky začíná po jejich nabobtnání, jehož příčinou je velké množství vysoce hydrofilních bílkovin. Následně po nabobtnání začíná proces klíčení, růst a prodlužování kořínků. Ze semen vyrůstá první výhonek (lodyha), která postupně mohutní. Další výhony (lodyhy) vyrůstají z pupenů rozložených na kořenovém krčku. Kořenový krček je zatahován do půdy, ročně o 10 mm. Lodyha vojtěšky, pokud není pokosena, vytváří květenství a má životnost pouze jeden rok. U nepokosených lodyh se často začínají tvořit nové lodyhy ze zásobních pupenů už v době, kdy hlavní lodyha nebyla pokosena nebo neodumřela. Pokus se však z jakýchkoliv příčin pupeny netvoří rostlina odumírá.Vytrvalost vojtěšky závisí na odolnosti a životaschopnosti kořenového krčku a na něm rozložených pupenů. Všeobecně je vojtěška mrazuvzdorná jetelovina, ale k poškození mrazem může dojít na jaře vlivem povytaženého kořenového krčku.
Výsevek:
Při čistém výsevu je výsevek 6,0 – 7,0 mil. klíčivých semen na ha (12 – 15 kg.ha-1). Při podsevu do krycí plodiny je výsevek 7,0 – 9,0 mil. klíčivých semen na ha (15 – 18 kg.ha-1).
Agrotechnika:
Potřebu dusíku (N) pokrývá vojtěška setá z 90% ze symbiózy s rhizosférou. Přihnojování dusíkem pouze na půdách lehkých, chudých na živiny v dávce 30 kg.ha-1. Přihnojení je žádoucí také k podsevu jetelovin po sklizni krycí plodiny. Na těžkých půdách je žádoucí provézt zásobní hnojení draslíkem (K) před podzimní orbou. Na lehčích půdách je vhodnější dělená aplikace (část při předseťové přípravě a dále každoroční aplikace v užitkových letech). Aplikaci draslíku je nutné provádět za včasného předjaří (hrozí nebezpečí popálení rašících pupenů). Aplikace fosforu (P) je doporučena, s ohledem na malý pohyb v půdě, do zásoby na 2 – 3 roky. Vojtěšku setou je možné hnojit také statkovými hnojivy. Na lehkých půdách je aplikována před založením porostu na podzim chlévská mrva v dávce 25 – 30 t.ha-1 nebo kejda v dávce 15 t.ha-1. Ke hnojení je také možné použít digestát.
Hospodářská charakteristika:
Výnosy 7,5 – 9,0 t.ha-1 (potenciál využit z 50 – 60%. Vojtěška hromadí rezervní látky v době květu, alespoň jedna seč v roce by měla zakvést. Důvodem je podpoření vytrvalosti a samozřejmě produkce v následujícím roce. Kvalita dána podílem listů a lodyh. Nositelem kvality jsou listy. Zhruba stejným podílem jsou lodyhy a listy zastoupeny ve fázi butonizace, kdy obsahuje 21,5% N-látek, 27,0% vlákniny, 5,10 MJ NEL.
Podíl sečí na celkové produkci:
U čtyřsečných 1. seč 40%, 2. seč 30%, 3. seč 20%, 4. seč 10%.
U třísečných 1. seč 40%, 2. seč 35%, 3. seč 25%.
Krmná hodnota a využitelnost v bioplynové stanici:
Vojtěška má nejvyšší výživovou hodnotu ze všech jetelovin, má i poměrně vysokou degradovatelnost N-látek (75-78%). Její nutriční hodnota se během vegetace velmi rychle mění, neboť rychle lignifikuje (v hlavní vegetační fázi denně přibývá vlákniny o 6 g více než u trav). Optimální fenologická fáze u vojtěšky je ve stadiu butonizace (tvorba poupat), kdy má nejvyšší koncentraci energie (5,65 MJ NEL/kg sušiny) a nejvíce N-látek (249g). Nutriční hodnotu má nejhorší po odkvětu (4,63 MJ NEL a 164 g N-látek v 1 g sušiny). Poměr Ca:P u vojtěšky je 6-8:1. Vojtěšku nelze krmit jako samostatné krmivo, ale vždy v kombinaci s glycidovým krmivem, aby nedocházelo k překrmování N-látkami a k současnému deficitu energie. Pro využití v bioplynové stanici je nutné ověřit, zda může bioplynová stanice využívat suroviny substráty vláknitých tvarů. Některé technologie BPS s takovýmito substráty nepočítají a delší stonky vojtěšky (stejně tak jetele) se mohou namotávat na rotující částí míchadel popř. rotorů čerpadel a řezacích zařízení. Vojtěška i jetel obsahují vyšší koncentrace dusíku, než běžně.
Odrůdy:
EUROPE, JARKAPO, JITKAPO, LUCIAPO, MAGDAPO, MORAVAPO, PALAVA, RESIS, VANDAPO, VLASTAPO, NIVAPO, ZUZANAPO